Jezevčík hladkosrstý - standard
V historii se psi s krátkými křivými končetinami vyskytují již na staroegyptských malbách, nebo jako mumie v hrobkách. S dnešními jezevčíky však měli pramálo společného. Postupem času se začal objevovat pes menšího vzrůstu, štíhlého těla na krátkých nožkách, které byli mírně zakřivené.
Používali se k lovu jezevců, vyder a bobrů. Říkalo se jim ,,smekači“, smekali se do nor lovné zvěře. Podle popisu se tito psi podobali spíše basetům a to především svou velikostí. Z dochovaných záznamů to byli velmi užiteční a neohrožení lovečtí psi. Barva těchto jedinců byla od šedé a vydří až po hnědou a černou. Vyskytovali se i jedinci žíhaní. Z roku 1822 máme dochovanou zprávu o barvě tygrované.
Uvádí se že zemí původu jezevčíků je Německo. V polovině 19.století se zrodila myšlenka čistokrevného chovu, podle určených plemenných znaků. Šlechtičtí lovci začali s cíleným chovem malých křivonohých jezevčíků.
Jezevčíky vedli k lovu jak pod zemí, tak k povrchové práci.
Měli hmotnost mezi 7 a 9 kg, silný chrup a odolnou srst. Příbuzenskou plemenitbou se brzy dosáhlo moderního typu.
Jezevčíci jsou rozděleni na standardní, trpasličí a králičí. Vše se odvíjí od hmotnosti a obvodu hrudníku. Dále se dělí podle typu srsti na hladkosrsté, drsnosrsté a dlouhosrsté. Barva srsti je buď červená, nebo pálená se znaky, žíhaná, tygrovaná. Bližší popis najde zájemce ve standardu plemene.
Jezevčík patří mezi nejpočetnější plemeno u nás chované. Do českého chovu se nesmazatelně zapsal pan Rudolf Kristl. Jeho chovatelská stanice ,, Staccato“ je snad v každém rodokmenu. Nejvíce ji najdeme v rodokmenech hrubosrstých jezevčíků. Pan Kristl choval i hladkosrsté a dlouhosrsté jezevčíky. Byl výborným cvičitelem, rozhodčím pro práci i exteriér.
Na jeho počest pořádá klub chovatelů jezevčíků každý rok memoriál Rudolfa Kristla. Tato soutěž se pořádá od roku 1995.
Na této soutěži mohou změřit své síly ti nejlepší jedinci se všestrannou upotřebitelností. Odměnou je pak zapsání do rodokmenu jako univerzální jezevčík.
